Televizní poplatky v roce 2024: Na co se připravit a kolik zaplatíme

Historie rozhlasových a televizních poplatků v ČR

Když se podíváme na příběh rozhlasových a televizních poplatků u nás, je to vlastně docela zajímavá cesta časem. Všechno to začalo už v roce 1923, kdy naši předkové museli sáhnout do kapsy pro 15 korun měsíčně, aby si mohli legálně poslechnout první rozhlasové vysílání. Není to fascinující, jak se z téhle částky, která tehdy představovala docela slušný peníz, vyvinul dnešní systém?

Poválečná doba přinesla velké změny - rozhlas i později televize se dostaly pod křídla státu. Pamatujete si ještě na ty černobílé televizory z padesátých let? Tehdy se za televizi platilo 15 korunek československých, což by dnes znělo jako směšná částka.

Devadesátá léta zamíchala kartami úplně všude, nevyhnulo se to ani poplatkům. Dneska platíme 135 korun za televizi a 45 za rozhlas měsíčně. Upřímně, když si vezmete, co všechno za to dostanete - zprávy, filmy, dokumenty, sport - není to zase tak hrozné, ne?

Svět se mění závratnou rychlostí a s ním i způsob, jak sledujeme média. Dneska už není potřeba mít doma klasickou televizi - stačí notebook nebo tablet. A právě proto se poplatky vztahují i na tyhle zařízení. Je to logické, i když to možná někomu může připadat zvláštní.

Nejdůležitější je ale nezávislost našich veřejnoprávních médií. Díky poplatkům nejsou závislá na rozmarech politiků nebo inzerentů. A ruku na srdce - když se podíváte na kvalitu některých komerčních stanic, není tohle systém, který stojí za to zachovat?

Jasně, můžeme diskutovat o výši poplatků nebo o tom, jestli by nešlo najít lepší způsob financování. Ale základní myšlenka - mít média, která slouží především divákům a posluchačům, a ne politickým či obchodním zájmům - ta stojí za to, nemyslíte?

Aktuální výše měsíčních poplatků

Platíme za televizi a rozhlas měsíčně dohromady 180 korun, což není zrovna málo, ale ani moc. Za telku dáme 135 a za rádio 45 kaček. A víte co? Není to jenom o těch klasických přijímačích - dneska se to týká i notebooků nebo mobilů, na kterých koukáte třeba na iVysílání.

Je fajn, že doma stačí platit jen jeden poplatek, i když máte televizi v každém pokoji. Horší už to mají firmy - ty musí zaplatit za každou obrazovku zvlášť. Představte si třeba hotel - tam se to počítá za každou čtvrtou televizi.

Česká televize a rozhlas už dlouho volají po zvýšení poplatků. Není se čemu divit, když ta samá částka platí už od roku 2008. Všechno zdražuje, jen koncesionářské poplatky zůstávají stejné. Jak dlouho se to dá utáhnout?

Někteří lidé naštěstí platit nemusí. Týká se to hlavně těch, kteří jsou na tom finančně hůř, nebo mají zdravotní problémy - třeba nevidomí nebo držitelé průkazu ZTP/P. Stačí jen doložit potřebné papíry a je to vyřízené.

Když se podíváme k sousedům, tak třeba Němci platí v přepočtu asi 460 korun měsíčně, Rakušáci dokonce 650. To už je pořádný rozdíl, co říkáte?

Díky těmhle poplatkům můžou být naše veřejnoprávní média nezávislá. Nemusí se klanět politikům kvůli penězům ze státní kasy ani ohýbat program podle inzerentů. Jasně, někdy nás štve, co v televizi běží, ale aspoň víme, že si tam nikdo nekupuje vliv přes reklamy.

Teď se mluví o tom, že by se poplatky mohly zvýšit. Však to znáte - všechno jde nahoru, tak proč by zrovna tohle mělo zůstat na stejné úrovni jako před patnácti lety? Ale nebojte, jen tak to neprojde - musí to schválit poslanci a senátoři.

Veřejnoprávní média jsou hlasem svobodné společnosti, a proto je naší povinností je podporovat, aby mohla nezávisle informovat a vzdělávat

Radek Procházka

Kdo musí platit koncesionářské poplatky

Platíte koncesionářské poplatky a víte vlastně proč? Je to téma, které se dotýká každého z nás. Jakmile máte doma televizi nebo rádio, musíte platit - ať už vysílání sledujete nebo ne. A nemyslete si, že se to týká jen klasické televize v obýváku. I ten notebook s TV kartou nebo mobil, co chytá vysílání, se počítá.

Představte si běžnou rodinu - máma sleduje seriál v ložnici, táta zprávy v obýváku a děti pohádky ve svém pokoji. Naštěstí platí jedno jasné pravidlo: jedna domácnost = jeden poplatek, bez ohledu na počet přijímačů. To už se ale nedá říct o firmách - ty musí zaplatit za každou televizi či rádio zvlášť.

Některým lidem se poplatky odpouští. Třeba nevidomí nebo neslyšící, lidé s těžkým zdravotním postižením nebo ti, co jsou na tom finančně opravdu špatně. Stačí dokázat, že váš příjem je nižší než 2,15násobek životního minima, a můžete být od poplatků osvobozeni.

Co třeba takový hotel nebo nemocnice? Tam platí trochu jiná pravidla. Každý pokoj s televizí znamená další poplatek. Stejně tak restaurace nebo kavárna - kolik televizí pro hosty, tolik poplatků.

Pamatujte, že platit musíte od prvního dne měsíce po tom, co si pořídíte přijímač. A je to na vaší zodpovědnosti se přihlásit. Myslíte, že na to nikdo nepřijde, když neplatíte? Omyl - pokuty za neplacení můžou pěkně zamávat s vaší peněženkou.

Doba se mění a s ní i způsob, jak sledujeme média. Čím dál víc z nás kouká na obsah přes internet nebo streamovací služby. Systém koncesionářských poplatků proto potřebuje pořádně oprášit. Jak by měl vypadat v budoucnu? To je otázka, která teď zaměstnává nejen politiky, ale i nás všechny.

Osvobození od placení poplatků

Není to vůbec jednoduché platit každý měsíc všechny ty poplatky, že? Naštěstí stát myslí i na ty, kteří to nemají v životě zrovna lehké. Od placení koncesionářských poplatků jsou osvobozeni především ti, kteří se potýkají s nedostatkem financí - když někdo pobírá dávky v hmotné nouzi déle než tři měsíce, nemusí platit vůbec nic. A platí to pro celou jeho domácnost.

Život umí být někdy hodně náročný, zvlášť když člověk bojuje se zdravotními problémy. Proto jsou od poplatků osvobozeni i lidé s průkazem ZTP nebo ZTP/P. Tady je to jednoduché - stačí mít průkaz a bydlet v té konkrétní domácnosti. Jen pozor - pokud máte více nemovitostí, osvobození platí jen tam, kde skutečně žijete.

Co se týče nevidomých spoluobčanů, ti mají speciální podmínky. Když doloží lékařské potvrzení o své nevidomosti, nemusí platit za rozhlas, pokud žijí sami. A televizi nemusí platit nikdy, ať už bydlí s kýmkoliv.

Myslelo se i na osoby s oboustrannou hluchotou - ty nemusí platit rozhlas, když doloží potvrzení od lékaře. Televizi ale platit musí, protože můžou sledovat programy s titulky.

Jak na to prakticky? Je potřeba poslat žádost České televizi nebo Českému rozhlasu a přiložit potřebné doklady. Ať už je to potvrzení o dávkách, průkaz ZTP nebo zpráva od lékaře. Osvobození pak začne platit od následujícího měsíce.

Nezapomeňte, že když se vaše situace změní a už nemáte nárok na osvobození, musíte to do 15 dnů nahlásit. Jinak by vám mohly naskákat zbytečné pokuty a penále. V případě nejasností se nebojte zavolat přímo na oddělení poplatků - jsou tam od toho, aby pomohli.

Způsoby úhrady koncesionářských poplatků

Platit koncesionářské poplatky dnes už naštěstí není žádná věda. Nejjednodušší je zařídit si trvalý příkaz z účtu - jednou ho nastavíte a pak už se nemusíte o nic starat. Peníze odcházejí každý měsíc automaticky, vy máte klid a České televizi i rozhlasu to taky vyhovuje nejvíc.

Typ poplatku	Měsíční částka 2024	Platba za rok
Televizní poplatek	135 Kč	1620 Kč
Rozhlasový poplatek	45 Kč	540 Kč
Celkem za TV + rozhlas	180 Kč	2160 Kč

Pokud patříte mezi ty, kdo rádi platí přes SIPO, stačí nahlásit vaše spojovací číslo a je to. Tenhle způsob ocení hlavně ti, kdo jsou zvyklí chodit na poštu a mají tam i další platby. Všechno pak máte hezky pohromadě na jedné složence.

Chcete mít poplatky z krku na delší dobu? Dá se to vyřešit i jednorázově složenkou typu A na poště. Je fakt, že za tuhle službu si pošta něco připočte, ale pro někoho to může být pohodlnější řešení. Zvlášť když třeba internet banking moc nemusí nebo nemá.

Pro mladší generaci je tu modernější varianta - platební brána s kartou online. Pár kliknutí myší a máte hotovo, klidně i o půlnoci v pyžamu. Potvrzení vám přistane rovnou do mailu.

Firmy a podnikatelé to mají trochu jinak - můžou platit za víc přijímačů naráz. Hlavní je nezapomenout na správný variabilní symbol, ať se platba správně spáruje a nepřijde vám pak upomínka.

Kdybyste chtěli způsob placení změnit, dejte to vědět televizi nebo rozhlasu. Jde to písemně, po telefonu nebo přes internet. Jen počítejte s tím, že změna chvíli potrvá, takže to neřešte na poslední chvíli.

Nejdůležitější je platit včas a správnou částku. Nikdo přece nechce řešit penále nebo dokonce soudy kvůli koncesionářským poplatkům. Stačí si to jednou dobře nastavit a pak už jen občas zkontrolovat, že všechno běží jak má.

Kontrola plateb a vymáhání dlužných částek

Platíte televizní a rozhlasové poplatky? Ne každý ví, že Česká televize a rozhlas můžou snadno zjistit, kdo se placení vyhýbá. Stačí jim k tomu pár kliků - propojí si totiž svoje seznamy s údaji od elektráren. Však to dává smysl, bez elektřiny těžko někdo kouká na televizi, že?

Když vás načapají jako neplatiče, nejdřív to zkusí po dobrém. Pošlou dopis s připomínkou, ať se zaregistrujete a začnete platit. Jenže pokud to ignorujete, už to není tak přátelské - můžete se dočkat pokuty, která vám pěkně provětrá peněženku. V nejhorším případě vám napařít až 10 tisíc korun!

Myslíte, že se vyplatí hrát mrtvého brouka? Asi těžko. Systém je dnes tak propracovaný, že dřív nebo později na každého neplatiče přijdou. Spolupracují s právníky, kontrolují registry obyvatel, a když je potřeba, klidně to dotáhnou až k soudu.

A co když se přestěhujete nebo firma změní majitele? Nezapomeňte to nahlásit! Povinnost platit totiž nezaniká, jen se přenáší na nového obyvatele nebo majitele. Dokonce i když někdo zemře, dluhy přecházejí na dědice - to by asi nikdo nečekal, co?

Naštěstí dnes už nemusíte nikam chodit - všechno vyřídíte online přes pár kliknutí. Na webu České televize nebo rozhlasu si můžete zkontrolovat svoje platby nebo změnit údaje. Je to stejně jednoduché jako nakupování na internetu.

Veřejnoprávní média se snaží lidem vysvětlit, proč jsou poplatky důležité. Vždyť díky nim můžeme mít zprávy bez reklam, kvalitní dokumenty nebo třeba pohádky pro děti. A upřímně, těch pár korun měsíčně je fakt lepší platit dobrovolně než pak řešit nepříjemnosti s právníky, nemyslíte?

Využití vybraných peněz Českou televizí

Jak vlastně funguje financování naší veřejnoprávní televize? Každý rok hospodaří Česká televize s miliardami z koncesionářských poplatků, které platíme my všichni. A co se s těmi penězi vlastně děje?

Představte si to jako velký kreativní koláč. Největší kus, asi 60 procent, jde přímo na výrobu pořadů. To znamená, že když večer sledujete nový český seriál nebo dokument, část vašich poplatků pomohla vzniknout právě tomuto dílu. Platí se z toho všechno - od kameramanů přes herce až po střihače.

ČT se významně podílí i na rozvoji českého filmu. Vzpomeňte si třeba na poslední český film, který vás v kině nadchl - je docela možné, že vznikl právě díky podpoře České televize. A co teprve sportovní přenosy! Když fandíte u olympiády nebo mistrovství světa, je to možné jen díky tomu, že ČT investovala do vysílacích práv.

Zajímavé je, že pětina rozpočtu jde na technické zázemí. Bez toho by vlastně nešlo nic - ani vysílání, ani natáčení v moderních studiích. Je to jako s autem - musíte ho pravidelně servisovat, aby dobře fungovalo.

V Brně a Ostravě najdete regionální studia, která přinášejí příběhy přímo z vašeho kraje. A nezapomínejme na poklady v archivech - digitalizace starých pořadů zachraňuje kus naší historie pro další generace. Vždyť kdo by nechtěl ukázat svým dětem pohádky svého dětství v perfektní kvalitě?

Tohle všechno musí být průhledné jako křišťál. Každá koruna má své místo a každý výdaj svůj účel. Však také ČT pravidelně skládá účty - jak Radě České televize, tak vlastně i nám všem. Koneckonců, jsou to naše peníze a naše televize.

Využití vybraných peněz Českým rozhlasem

Představte si běžný den, kdy si pustíte rádio - za tím vším stojí komplexní systém financování Českého rozhlasu. Každá koruna z koncesionářských poplatků má své jasné poslání: přinášet kvalitní vysílání do každé domácnosti v České republice.

Když ráno posloucháte zprávy při snídani, možná si ani neuvědomujete, kolik práce a prostředků je za tím schováno. Od moderátorů v terénu až po techniky ve studiích - všichni společně vytvářejí ten známý zvuk, který nás provází dnem.

Víte, že když si večer pustíte koncert Symfonického orchestru Českého rozhlasu, posloucháte výsledek dlouhodobé podpory české kultury? Tyhle koncerty nejsou jen o hudbě - jsou o udržování našeho kulturního dědictví pro další generace.

Za každým vysíláním stojí celá armáda profíků - od redaktorů přes zvukaře až po techniky. A ti všichni musí být za svou práci spravedlivě ohodnoceni, aby mohli dělat svou práci na nejvyšší úrovni.

Pamatujete si ještě na staré rozhlasové nahrávky z dob vašich prarodičů? I ty procházejí digitalizací, aby se zachovaly pro budoucnost. A co teprve moderní technologie - aplikace v mobilu nebo poslech přes internet, to všechno stojí nemalé peníze.

Rozhlas musí držet krok s dobou, proto investuje do výzkumu nových formátů a způsobů vysílání. Vždyť kdo by před dvaceti lety řekl, že budeme poslouchat rádio v mobilu?

Náročné dramatické pořady nebo dokumenty sice stojí hodně peněz, ale jsou nenahraditelnou součástí našeho kulturního života. Jsou to příběhy, které nás spojují a učí nás přemýšlet o světě kolem nás.

Od regionálních studií až po vysílání do zahraničí - všude tam směřují prostředky z koncesionářských poplatků. Je to investice do informovanosti, kultury a vzdělávání nás všech.

Plánované změny výše poplatků

Koukněte, co se chystá - naše veřejnoprávní média čeká pořádná změna. Od ledna 2025 si za televizi připlatíme z nynějších 135 korun na 160 korun měsíčně. Za rozhlas? Ten poskočí z 45 na 55 korun.

Možná si říkáte, proč zrovna teď? Pravda je, že poplatky se nehnuly už od roku 2008. To je doba, kdy iPhone byl ještě novinka a Netflix u nás nikdo neznal. Mezitím šly nahoru ceny všeho - od elektřiny přes techniku až po platy lidí, kteří pro nás každý den připravují zprávy a pořady.

Co je fakt super - konečně se myslí i na ty, kteří to nejvíc potřebují. Těžce zdravotně postižení, kteří berou příspěvek na péči ve třetím nebo čtvrtém stupni, nebudou muset platit vůbec. Stejně tak rodiny, které sotva vyjdou s penězi a jejich příjem není vyšší než 2,15násobek životního minima.

Zajímavé je, že nově budou platit i ti, co koukají přes internet nebo v mobilu. Dává to smysl, ne? Už dávno nesledujeme televizi jen na klasické obrazovce v obýváku.

Jasně, že se ozývají hlasy proti. Zase zdražování? říkají někteří. Vždyť už tak je všechno drahé! A mají pravdu, že v době, kdy letí nahoru ceny potravin i energií, není každé zvýšení výdajů příjemné.

Česká televize a Český rozhlas slibují, že prachy půjdou hlavně do nových pořadů, lepšího zpravodajství a dokumentů. Taky chtějí digitalizovat archivy - představte si, že byste měli přístup ke všem starým pokladům českého vysílání přímo z gauče.

A aby bylo jasno, kam ty peníze vlastně tečou, budou muset média víc otevřeně ukazovat své hospodaření. Každá koruna bude pod drobnohledem a my všichni uvidíme, na co přesně naše poplatky jdou.

Srovnání s poplatky v ostatních zemích

Platíme za veřejnoprávní média málo, nebo moc? Pojďme se na to podívat bez příkras. U nás to dělá 135 korun měsíčně za televizi a 45 korun za rozhlas - to jsou vlastně drobné proti tomu, co musí vysázet naši sousedé na západ od nás.

Vezměte si třeba Švýcary - ti za rok zaplatí v přepočtu desetitisícovku! A Rakušáci? Ti pustí ze své peněženky přes sedm tisíc ročně. To už je pořádný rozdíl, co říkáte?

Němci to vzali za jiný konec - platí za celou domácnost, ne za každou televizi nebo rádio zvlášť. Vyjde je to na pět a půl tisíce za rok. Docela chytré řešení, ne? Žádné počítání přijímačů, žádné administrativní tahanice.

Zajímavý příběh se odehrál ve Francii - tam v roce 2022 hodili poplatky za hlavu a přešli na financování z daní. Jasně, peníze se našly, ale co nezávislost médií? To je na delší debatu...

Když se podíváme na BBC, tam to funguje jako dobře namazaný stroj. Za čtyři a půl tisíce ročně dostanete balík služeb, že by jeden koukal. To se pak člověk ani nediví, že jsou Britové na svoji BBC tak hrdí.

Na východ od nás? Tam jsou částky přece jen lidštější. Poláci dají něco přes osmnáct stovek, Slováci podobně jako my. Maďaři to vzali od podlahy - poplatky škrtli úplně a platí to rovnou ze státní kasy. Ale ruku na srdce - je tohle ta správná cesta?

Co z toho všeho plyne? Když to vezmeme podle výšky průměrné mzdy, platíme jen 0,3 procenta. To je vlastně pakatel proti západní Evropě, kde to šplhá k jednomu procentu. Není divu, že se teď vedou debaty, jestli z tak malého krajíce můžeme uvařit kvalitní mediální hostinu.