Kamery na pracovišti: Co (ne)smí zaměstnavatel podle zákona sledovat

Právní rámec pro instalaci kamer

Instalace kamerových systémů na pracovišti podléhá přísným právním předpisům a musí být v souladu s několika zákony České republiky. Základním právním předpisem je zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, který stanovuje podmínky pro sledování zaměstnanců. Zaměstnavatel musí mít pro instalaci kamer závažný důvod spočívající ve zvláštní povaze své činnosti. Tento důvod musí být jasně definován a dokumentován.

Důležitým aspektem je také ochrana osobních údajů zaměstnanců, která je upravena zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, a Obecným nařízením o ochraně osobních údajů (GDPR). Zaměstnavatel musí zajistit, že kamerový systém nebude nepřiměřeně zasahovat do soukromí zaměstnanců. To znamená, že kamery nesmí být instalovány v prostorách určených k osobní hygieně, převlékání nebo odpočinku.

Před instalací kamerového systému je zaměstnavatel povinen informovat zaměstnance o rozsahu a způsobu sledování. Tato informační povinnost musí být splněna předem a prokazatelně. Zaměstnanci musí být seznámeni s umístěním kamer, účelem sledování a způsobem zpracování získaných záznamů. Zaměstnavatel musí také stanovit, kdo má k záznamům přístup a jak dlouho budou uchovávány.

V případě, že na pracovišti působí odborová organizace, je nutné s ní zavedení kamerového systému projednat. Odborová organizace má právo vyjádřit se k plánovanému sledování a případně navrhovat změny v jeho rozsahu či způsobu provádění. Zaměstnavatel musí také vypracovat vnitřní předpis upravující provoz kamerového systému, který stanoví přesná pravidla pro jeho využívání.

Záznamy z kamer mohou být použity pouze k účelu, pro který byly pořízeny. Je zakázáno využívat záznamy k jiným účelům, než které byly předem deklarovány. Doba uchovávání záznamů by měla být přiměřená účelu sledování a neměla by překročit nezbytně nutnou dobu. Běžně se doporučuje uchovávat záznamy maximálně po dobu několika dnů, pokud není dán zvláštní důvod pro delší archivaci.

Zaměstnavatel musí také zajistit technická a organizační opatření k zabezpečení kamerových záznamů. To zahrnuje například šifrování dat, zabezpečený přístup k záznamům a vedení evidence o přístupech k nim. Porušení pravidel pro provoz kamerového systému může vést k vysokým pokutám ze strany Úřadu pro ochranu osobních údajů nebo k pracovněprávním sporům.

V neposlední řadě je třeba zmínit, že kamerový systém nesmí být jediným prostředkem kontroly zaměstnanců. Měl by být součástí komplexního systému bezpečnostních opatření a jeho využití musí být proporcionální vzhledem k sledovanému účelu. Zaměstnavatel by měl pravidelně vyhodnocovat účinnost a nezbytnost kamerového sledování a případně upravovat jeho rozsah podle aktuálních potřeb a rizik.

Ochrana soukromí zaměstnanců dle zákoníku práce

Zaměstnavatel má právo kontrolovat své zaměstnance při výkonu práce, ale musí při tom respektovat jejich základní práva, zejména právo na ochranu soukromí. Zákoník práce v § 316 stanovuje přesné podmínky pro sledování zaměstnanců na pracovišti, přičemž instalace kamerových systémů představuje jeden z nejcitlivějších způsobů kontroly.

Zaměstnavatel nesmí bez závažného důvodu narušovat soukromí zaměstnance tím, že jej podrobuje otevřenému nebo skrytému sledování. Kamerový systém lze instalovat pouze v případě, že existuje závažný důvod spočívající ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele. Takovým důvodem může být například ochrana majetku vysoké hodnoty, bezpečnost zaměstnanců v rizikových provozech nebo nutnost dodržování specifických bezpečnostních postupů.

Před instalací kamerového systému musí zaměstnavatel své zaměstnance prokazatelně informovat o rozsahu a způsobu kontroly. Zaměstnanci musí být seznámeni s tím, kde jsou kamery umístěny, jaký je jejich účel, jak dlouho jsou záznamy uchovávány a kdo k nim má přístup. Zaměstnavatel je povinen projednat zavedení kamerového systému s odborovou organizací, pokud na pracovišti působí.

Zákoník práce výslovně zakazuje narušovat soukromí zaměstnanců na místech určených k jejich osobním potřebám, jako jsou toalety, šatny nebo odpočinkové místnosti. V těchto prostorách je instalace kamerových systémů zcela vyloučena. Monitoring pracovní činnosti musí být přiměřený sledovanému účelu a nesmí nepřiměřeně zasahovat do práv zaměstnanců.

Při zpracování osobních údajů prostřednictvím kamerového systému musí zaměstnavatel dodržovat také povinnosti vyplývající z obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR). To znamená, že musí být schopen prokázat oprávněný zájem na zpracování těchto údajů a zajistit jejich odpovídající zabezpečení.

Zaměstnavatel musí pravidelně vyhodnocovat, zda důvody pro provozování kamerového systému stále trvají. Pokud původní důvod odpadne, je povinen sledování ukončit. Zároveň musí být stanovena přiměřená doba uchovávání záznamů, která by zpravidla neměla přesáhnout několik dnů, pokud není delší doba nezbytná pro naplnění účelu sledování.

V případě porušení pravidel pro ochranu soukromí zaměstnanců může být zaměstnavatel vystaven sankci ze strany inspektorátu práce nebo Úřadu pro ochranu osobních údajů. Zaměstnanci mají právo se proti neoprávněnému sledování bránit a požadovat náhradu nemajetkové újmy, pokud došlo k závažnému zásahu do jejich soukromí.

Při zavádění kamerového systému je tedy nezbytné pečlivě zvážit všechny právní aspekty a najít rovnováhu mezi oprávněnými zájmy zaměstnavatele a právem zaměstnanců na ochranu soukromí. Vhodné je také vypracovat interní směrnici upravující podmínky provozu kamerového systému a seznámit s ní všechny zaměstnance.

Povinné informování zaměstnanců o kamerovém systému

Zaměstnavatel má ze zákona jasnou povinnost informovat všechny zaměstnance o instalaci a provozu kamerového systému na pracovišti. Tato povinnost vychází především z ustanovení zákoníku práce a zákona o zpracování osobních údajů. Informování musí proběhnout ještě před samotným spuštěním kamerového systému, aby měli zaměstnanci možnost se s touto skutečností seznámit a případně vznést své připomínky.

Způsob informování zaměstnanců musí být prokazatelný a důkladný. Nestačí pouze ústní sdělení nebo vyvěšení jednoduché informace na nástěnku. Zaměstnavatel musí vypracovat komplexní písemnou informaci, která obsahuje všechny podstatné náležitosti o provozovaném kamerovém systému. V dokumentaci musí být jasně uvedený účel instalace kamer, rozsah sledovaných prostor, doba uchovávání záznamů a způsob jejich zabezpečení před zneužitím.

Zaměstnanci musí být také seznámeni s tím, kdo má k záznamům přístup a za jakých podmínek mohou být záznamy využity. Důležitou součástí je informace o právech zaměstnanců ve vztahu ke kamerovému systému, včetně práva na přístup k záznamům své osoby a práva na námitku proti zpracování osobních údajů prostřednictvím kamerového systému.

V praxi se osvědčilo vytvoření interní směrnice o provozování kamerového systému, se kterou jsou zaměstnanci seznámeni proti podpisu. Součástí dokumentace by mělo být také grafické znázornění umístění jednotlivých kamer v půdorysu pracoviště. Zaměstnavatel musí zajistit, aby byli o kamerovém systému informováni i noví zaměstnanci v rámci vstupního školení.

Nedostatečné informování zaměstnanců o kamerovém systému může mít závažné právní důsledky. Úřad pro ochranu osobních údajů může zaměstnavateli uložit vysokou pokutu za porušení povinností při zpracování osobních údajů. Navíc mohou zaměstnanci zpochybnit zákonnost pořízených záznamů a jejich případné použití jako důkazního materiálu.

Zaměstnavatel musí také průběžně aktualizovat informace o kamerovém systému, zejména při jakýchkoliv změnách v jeho konfiguraci nebo způsobu využití. Vhodné je pravidelné proškolování zaměstnanců v této oblasti a vedení evidence o všech provedených školeních a seznámeních s dokumentací. Transparentnost a otevřená komunikace se zaměstnanci v otázce kamerového sledování je klíčová pro udržení důvěry na pracovišti a předcházení případným sporům.

V neposlední řadě je třeba myslet i na informování třetích osob, které se mohou na pracovišti pohybovat, například návštěv nebo externích dodavatelů. Ti musí být o přítomnosti kamerového systému informováni alespoň prostřednictvím viditelně umístěných informačních tabulek u vstupů do monitorovaných prostor.

Oprávněné důvody pro monitoring pracovního prostoru

Zaměstnavatel může přistoupit k monitorování pracovního prostoru pomocí kamerových systémů pouze v případě existence závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze jeho činnosti. Tento požadavek vychází přímo ze zákoníku práce, konkrétně z ustanovení § 316 odst. 2. Mezi legitimní důvody pro instalaci kamerového systému patří především ochrana majetku před krádežemi či vandalismem, zajištění bezpečnosti zaměstnanců a dalších osob, nebo kontrola dodržování pracovních postupů v rizikových provozech.

V bankovním sektoru je například oprávněným důvodem ochrana finančních prostředků a cenností, stejně jako bezpečnost klientů a zaměstnanců. V průmyslových provozech může být důvodem monitoring dodržování bezpečnostních předpisů a pracovních postupů, zejména v prostorách s vysokým rizikem pracovních úrazů nebo tam, kde hrozí značné materiální škody. Obchodní prostory mohou být monitorovány za účelem prevence krádeží jak ze strany zákazníků, tak zaměstnanců.

Je důležité si uvědomit, že pouhé podezření na nekalé jednání zaměstnanců není samo o sobě dostatečným důvodem pro instalaci kamerového systému. Zaměstnavatel musí být schopen prokázat, že sledování je přiměřené vzhledem k zamýšlenému účelu a že stejného cíle nelze dosáhnout mírnějšími prostředky. Například v případě podezření na drobné krádeže v kanceláři může být vhodnější nejprve zavést systém evidence majetku nebo upravit přístupová práva.

Specifickým případem jsou provozy, kde je monitoring vyžadován přímo zákonem nebo kde je nezbytný pro plnění zákonných povinností zaměstnavatele. Může jít například o prostory kasín, bezpečnostních agentur nebo výrobních prostor s přísným režimem kvality. V těchto případech je oprávněný zájem zaměstnavatele na monitoringu zřejmý a jeho realizace je snáze obhajitelná.

Zaměstnavatel musí vždy důkladně zvážit rozsah monitoringu a jeho intenzitu. Nepřetržité sledování zaměstnanců je přípustné jen ve výjimečných případech, kdy to vyžaduje povaha chráněného zájmu. Běžnější je monitoring v určitých časových intervalech nebo při specifických událostech. Například v prostorách, kde se manipuluje s hotovostí, může být oprávněné nepřetržité sledování, zatímco v běžných skladových prostorách postačí monitoring v době mimo pracovní dobu.

Důležitým aspektem je také teritoriální rozsah monitoringu. Kamery nesmí být instalovány v prostorách určených k ryze soukromým úkonům, jako jsou toalety, šatny nebo odpočinkové místnosti. V kancelářských prostorách by měl být monitoring omezen na nezbytně nutné oblasti a neměl by zachycovat detailní záběry pracovních stanovišť, pokud to není nezbytně nutné pro naplnění sledovaného účelu.

Zaměstnavatel musí být připraven své důvody pro monitoring kdykoli doložit a obhájit před kontrolními orgány, zejména před Úřadem pro ochranu osobních údajů. Dokumentace oprávněných důvodů by měla být součástí vnitřních předpisů a měla by obsahovat jasné zdůvodnění nezbytnosti monitoringu, popis jeho rozsahu a způsobu provádění.

Zákaz sledování v citlivých prostorách

Zaměstnavatel musí respektovat soukromí svých zaměstnanců a existují prostory, kde je kamerové sledování striktně zakázáno nebo významně omezeno. Mezi tyto citlivé prostory patří zejména šatny, toalety, sprchy, odpočinkové místnosti a další prostory určené k hygieně a osobním potřebám zaměstnanců. Instalace kamerového systému v těchto místech by představovala závažný zásah do lidské důstojnosti a osobnostních práv pracovníků.

Aspekt kamerového systému	Zákonné požadavky
Právní základ	§316 zákoníku práce
Souhlas zaměstnanců	Povinný písemný souhlas
Informační povinnost	Předem informovat o umístění kamer
Doba uchování záznamu	Maximálně 7 dní
Zakázané prostory	Šatny, toalety, odpočinkové místnosti
Oprávněný důvod instalace	Ochrana majetku a bezpečnost
Registrace ÚOOÚ	Povinná

V případě šaten je nutné respektovat právo zaměstnanců na soukromí při převlékání do pracovního oděvu. I když zaměstnavatel může mít legitimní zájem na ochraně majetku uloženého v šatnách, není možné tento zájem nadřadit základnímu právu na ochranu soukromí. Namísto kamerového sledování je vhodné zajistit bezpečnost šaten jinými prostředky, například uzamykatelnými skříňkami nebo přítomností ochranky u vstupu.

Obdobně přísná pravidla platí pro hygienická zařízení jako jsou toalety a sprchy. Zde je jakékoliv sledování absolutně nepřípustné bez ohledu na důvody, které by zaměstnavatel mohl uvádět. Takové jednání by bylo v přímém rozporu nejen se zákoníkem práce, ale i s ochranou osobnostních práv podle občanského zákoníku a mohlo by naplňovat skutkovou podstatu trestného činu.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat také odpočinkovým místnostem a prostorům určeným ke stravování. Zaměstnanci mají právo na nerušený odpočinek během přestávek v práci, aniž by byli pod dohledem kamer. V těchto prostorách by sledování mohlo způsobit nepřiměřený stres a narušit psychickou pohodu pracovníků. Výjimku mohou představovat pouze velmi specifické případy, kdy je sledování nezbytné z bezpečnostních důvodů, ale i tehdy musí být rozsah sledování minimální a zaměstnanci musí být o něm předem informováni.

Zaměstnavatel by měl také věnovat pozornost prostorám, kde probíhají důvěrné rozhovory, například místnostem pro pracovní porady nebo konzultace s personálním oddělením. V těchto případech by kamerové sledování mohlo narušit důvěrnost jednání a omezit otevřenou komunikaci mezi zaměstnanci a vedením.

Při plánování rozmístění kamerového systému je nezbytné důkladně zvážit všechny aspekty ochrany soukromí. Zaměstnavatel musí vypracovat interní směrnici upravující provoz kamerového systému, která jasně vymezí zakázané prostory a stanoví pravidla pro zpracování a uchovávání záznamů. Tato směrnice by měla být konzultována s odborovou organizací, pokud na pracovišti působí, a všichni zaměstnanci by s ní měli být prokazatelně seznámeni.

Porušení zákazu sledování v citlivých prostorách může mít pro zaměstnavatele závažné právní důsledky, včetně vysokých pokut od Úřadu pro ochranu osobních údajů a případných žalob ze strany dotčených zaměstnanců. Proto je vždy lepší preventivně konzultovat umístění kamer s právními experty a důsledně dodržovat všechna zákonná omezení.

Doba uchovávání kamerových záznamů

Záznamy z kamerových systémů na pracovišti představují citlivé osobní údaje, a proto je nutné věnovat zvláštní pozornost době jejich uchovávání. Obecně platí, že doba uchovávání kamerových záznamů by měla být přiměřená účelu, pro který jsou záznamy pořizovány, a neměla by překročit dobu nezbytně nutnou. V běžné praxi se nejčastěji setkáváme s dobou uchování v rozmezí 3 až 7 dnů, což je považováno za standardní časový úsek pro většinu pracovišť.

Zaměstnavatel musí při stanovení doby uchovávání záznamů zohlednit několik klíčových faktorů. Především jde o konkrétní důvody instalace kamerového systému, míru rizika na pracovišti a oprávněné zájmy všech dotčených stran. V případech, kdy je kamerový systém instalován primárně za účelem ochrany majetku a bezpečnosti, je obecně akceptovatelná doba uchování maximálně 7 kalendářních dnů. Tato doba je dostačující pro zjištění případného incidentu a zahájení potřebných kroků k jeho řešení.

Existují však situace, kdy může být opodstatněná i delší doba uchovávání záznamů. Například v prostorách se zvýšeným bezpečnostním rizikem, jako jsou bankovní instituce nebo objekty kritické infrastruktury, může být doba uchování prodloužena až na 30 dnů. Takové prodloužení musí být však řádně zdůvodněno a dokumentováno v interních předpisech organizace.

Zaměstnavatel je povinen v rámci svých vnitřních předpisů jasně stanovit a zdokumentovat pravidla pro uchovávání záznamů. Tato pravidla musí zahrnovat nejen samotnou délku uchovávání, ale také postupy pro pravidelné mazání záznamů po uplynutí stanovené doby a způsob zabezpečení dat před neoprávněným přístupem. Je důležité, aby byl zaveden automatizovaný systém mazání starších záznamů, který minimalizuje riziko lidské chyby a zajistí důsledné dodržování stanovených lhůt.

V případě, že dojde k zachycení incidentu nebo události vyžadující další šetření, může být konkrétní záznam uchováván po delší dobu, ale pouze v rozsahu nezbytném pro řešení dané situace. Takové prodloužení doby uchovávání musí být řádně evidováno a zdůvodněno. Po vyřešení incidentu nebo ukončení šetření musí být tyto záznamy bezodkladně smazány.

Zaměstnavatel musí také zajistit, aby byli všichni zaměstnanci prokazatelně seznámeni s pravidly pro uchovávání kamerových záznamů. Součástí této informovanosti by mělo být i poučení o právech zaměstnanců ve vztahu k těmto záznamům, včetně práva na přístup k nim a práva na jejich výmaz za stanovených podmínek. Pravidelná kontrola dodržování stanovených pravidel a jejich aktualizace v závislosti na měnících se podmínkách je nezbytnou součástí správného nakládání s kamerovými záznamy na pracovišti.

Práva zaměstnanců při kamerovém sledování

Zaměstnanci mají v souvislosti s kamerovým sledováním na pracovišti jasně definovaná práva, která vycházejí především ze zákoníku práce a právních předpisů na ochranu osobních údajů. Každý zaměstnanec musí být předem informován o instalaci a provozu kamerového systému na pracovišti, přičemž tato informace musí obsahovat účel sledování, rozsah zpracování získaných údajů a způsob jejich zabezpečení.

Zaměstnavatel je povinen respektovat soukromí zaměstnanců a nemůže provádět sledování v prostorách určených k ryze osobním úkonům, jako jsou toalety, šatny či odpočinkové místnosti. Monitoring může být realizován pouze v nezbytně nutném rozsahu a po dobu nezbytně nutnou, přičemž musí existovat legitimní důvod pro jeho zavedení, například ochrana majetku nebo bezpečnost práce.

V případě, že zaměstnanec nesouhlasí s kamerovým sledováním, má právo vznést námitku proti zpracování osobních údajů. Zaměstnavatel musí takovou námitku řádně posoudit a prokázat, že jeho oprávněné zájmy převažují nad základními právy a svobodami zaměstnance. Zaměstnanci mají také právo na přístup k záznamu, který se jich týká, a mohou požadovat informace o tom, jak dlouho jsou záznamy uchovávány a kdo k nim má přístup.

Důležitým aspektem je také právo zaměstnance na informace o způsobu zabezpečení kamerových záznamů. Zaměstnavatel musí zajistit, aby k záznamům měly přístup pouze oprávněné osoby a aby byla data chráněna před zneužitím či neoprávněným přístupem. Zaměstnanci mají právo být informováni o tom, kdo konkrétně má k záznamům přístup a jaká technická a organizační opatření jsou přijata pro jejich ochranu.

V případě, že dojde k porušení práv zaměstnance v souvislosti s kamerovým sledováním, může se obrátit na Úřad pro ochranu osobních údajů nebo na soud. Zaměstnanec má právo požadovat nápravu situace, případně i náhradu vzniklé újmy. Zaměstnavatel nesmí zaměstnance jakkoliv postihovat za to, že uplatnil svá práva v souvislosti s ochranou soukromí na pracovišti.

Specifickou oblastí je také právo zaměstnance na informace o tom, jak jsou kamerové záznamy využívány při hodnocení jeho pracovního výkonu. Pokud zaměstnavatel používá záznamy k tomuto účelu, musí mít stanovena jasná pravidla a kritéria hodnocení a zaměstnanec musí být s těmito pravidly seznámen. Zaměstnanec má právo se k takovému hodnocení vyjádřit a případně požadovat vysvětlení nebo opravu nepřesných údajů.

Zaměstnanci mají také právo na kolektivní vyjednávání o podmínkách kamerového sledování prostřednictvím odborové organizace nebo rady zaměstnanců. Tato jednání mohou zahrnovat diskuze o umístění kamer, době sledování, způsobu informování zaměstnanců či pravidlech pro nakládání se záznamy. Výsledkem takových jednání může být kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis, který podrobně upravuje podmínky kamerového sledování na pracovišti.

Zaměstnavatel musí své zaměstnance předem informovat o zavedení kamerového systému na pracovišti a jeho rozsahu. Sledování nesmí být nepřiměřené a nesmí narušovat soukromí zaměstnanců.

Radmila Klementová

Sankce za porušení pravidel monitoringu

Za porušení pravidel týkajících se monitoringu zaměstnanců na pracovišti hrozí zaměstnavateli několik typů sankcí. Úřad pro ochranu osobních údajů může uložit pokutu až do výše 10 milionů Kč nebo 2% celkového ročního obratu podle toho, která částka je vyšší. Tato sankce přichází v úvahu zejména při závažném porušení povinností souvisejících se zpracováním osobních údajů zaměstnanců prostřednictvím kamerového systému.

V případě, že zaměstnavatel provozuje kamerový systém bez řádného právního důvodu nebo v rozporu s principy stanovenými v zákoníku práce, může být postižen nejen ze strany ÚOOÚ, ale mohou proti němu být vzneseny i občanskoprávní žaloby ze strany dotčených zaměstnanců. Zaměstnanci mají v takových případech právo domáhat se náhrady nemajetkové újmy, která jim vznikla narušením jejich soukromí a důstojnosti na pracovišti.

Další významnou sankcí může být neplatnost právních jednání zaměstnavatele, která byla učiněna na základě nezákonně získaných záznamů z kamerového systému. Například pokud by zaměstnavatel dal zaměstnanci výpověď na základě porušení pracovních povinností zjištěných prostřednictvím neoprávněně instalovaných kamer, mohl by se zaměstnanec úspěšně bránit u soudu a domáhat se určení neplatnosti takové výpovědi.

Inspektorát práce může rovněž uložit pokutu za porušení ustanovení zákoníku práce týkajících se ochrany soukromí zaměstnanců. Výše této pokuty může dosáhnout až 1 milionu Kč. Při určování výše sankce se přihlíží k závažnosti protiprávního jednání, k jeho následkům a k okolnostem, za nichž bylo spácháno.

V praxi se často setkáváme s případy, kdy zaměstnavatelé nedostatečně informují zaměstnance o rozsahu a způsobu monitoringu nebo nezajistí odpovídající zabezpečení získaných záznamů. I takové porušení může vést k uložení sankce, přičemž odpovědnost zaměstnavatele je objektivní, což znamená, že se jí nelze zprostit poukazem na nevědomost či nedbalost.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat případům, kdy dochází ke kombinovanému porušení více předpisů současně. Například když zaměstnavatel nejen porušuje pravidla pro monitoring stanovená zákoníkem práce, ale současně nedodržuje ani povinnosti vyplývající z GDPR. V takovém případě může dojít ke kumulaci sankcí od různých dozorových orgánů.

Pro zaměstnavatele je proto zásadní preventivně zajistit soulad kamerového systému se všemi právními předpisy a pravidelně kontrolovat, zda nedochází k porušování stanovených pravidel. Důležité je také pravidelné školení odpovědných zaměstnanců a průběžná aktualizace vnitřních předpisů upravujících provoz kamerového systému. Náklady na zajištění souladu s právními předpisy jsou zpravidla výrazně nižší než případné sankce za jejich porušení.

GDPR a ochrana osobních údajů

Zpracování osobních údajů prostřednictvím kamerových systémů na pracovišti musí být v souladu s Obecným nařízením o ochraně osobních údajů (GDPR) a souvisejícími právními předpisy. Zaměstnavatel jako správce osobních údajů má povinnost zajistit, že monitoring zaměstnanců bude probíhat transparentním způsobem a v souladu se základními zásadami zpracování osobních údajů.

Před instalací kamerového systému musí zaměstnavatel provést důkladné posouzení vlivu na ochranu osobních údajů (DPIA), zejména pokud se jedná o systematické monitorování veřejně přístupných prostor nebo rozsáhlé zpracování citlivých údajů. V rámci tohoto posouzení je nutné zvážit, zda je kamerový systém skutečně nezbytný a zda nelze stejného účelu dosáhnout jinými, méně invazivními prostředky.

Zaměstnavatel musí mít pro zpracování osobních údajů prostřednictvím kamer právní základ podle článku 6 GDPR. Nejčastěji se bude jednat o oprávněný zájem zaměstnavatele, který musí být řádně zdůvodněn a dokumentován. V některých případech může být právním základem i plnění právní povinnosti nebo ochrana životně důležitých zájmů subjektů údajů.

Zásadním požadavkem je informování zaměstnanců o kamerovém systému. Zaměstnanci musí být srozumitelně a detailně informováni o rozsahu a účelu zpracování jejich osobních údajů, době uchování záznamů, o svých právech podle GDPR a o tom, komu mohou být záznamy zpřístupněny. Tyto informace by měly být poskytnuty písemně, například formou vnitřního předpisu nebo dodatku k pracovní smlouvě.

Zaměstnavatel musí také zajistit odpovídající technická a organizační opatření pro zabezpečení osobních údajů. To zahrnuje například omezení přístupu k záznamům pouze na oprávněné osoby, šifrování dat, pravidelné testování zabezpečení systému a stanovení postupů pro případ bezpečnostního incidentu.

Doba uchovávání kamerových záznamů by měla být přiměřená účelu zpracování. Obecně se doporučuje maximální doba uchování 7-30 dní, pokud neexistuje závažný důvod pro delší archivaci. Po uplynutí této doby musí být záznamy automaticky a nevratně smazány.

Zaměstnavatel musí respektovat práva subjektů údajů podle GDPR, včetně práva na přístup k údajům, práva na výmaz, práva na omezení zpracování a práva vznést námitku proti zpracování. Je nutné zavést procesy pro efektivní vyřizování těchto žádostí v zákonných lhůtách.

V případě využití externího dodavatele pro správu kamerového systému je nezbytné uzavřít smlouvu o zpracování osobních údajů, která stanoví povinnosti zpracovatele a zajistí odpovídající úroveň ochrany osobních údajů. Tato smlouva musí splňovat požadavky článku 28 GDPR.

Souhlas zaměstnanců s kamerovým systémem

Zaměstnavatel musí při instalaci kamerového systému na pracovišti důsledně dodržovat zákonné požadavky, přičemž souhlas zaměstnanců s monitorováním není primárním právním důvodem pro zpracování osobních údajů. Podle nařízení GDPR a zákoníku práce může zaměstnavatel sledovat své zaměstnance i bez jejich výslovného souhlasu, musí k tomu však mít závažný důvod spočívající v povaze jeho činnosti.

Přestože není vyžadován aktivní souhlas zaměstnanců, zaměstnavatel má povinnost je o kamerovém systému předem a důkladně informovat. Zaměstnanci musí být seznámeni s rozsahem sledování, umístěním kamer, účelem monitorování a způsobem zpracování získaných záznamů. Tato informační povinnost by měla být splněna písemnou formou, například prostřednictvím vnitřního předpisu nebo dodatku k pracovní smlouvě.

V praxi je vhodné, aby zaměstnavatel před instalací kamerového systému provedl důkladnou analýzu rizik a zvážil, zda nelze sledovaného účelu dosáhnout jinými, méně invazivními prostředky. Monitoring musí být přiměřený a nesmí nepřiměřeně zasahovat do soukromí zaměstnanců. Je proto zakázáno umisťovat kamery do prostor určených k ryze soukromým účelům, jako jsou toalety, šatny nebo odpočinkové místnosti.

Zaměstnavatel by měl také zvážit vytvoření interní směrnice upravující provoz kamerového systému. V této směrnici by měly být jasně stanoveny pravidla pro přístup k záznamům, doba jejich uchovávání a způsob jejich zabezpečení. Zaměstnanci by měli být s touto směrnicí prokazatelně seznámeni a měli by mít možnost se k ní vyjádřit.

V případě, že zaměstnanci nesouhlasí s kamerovým sledováním, mohou své námitky vznést k zaměstnavateli nebo se obrátit na Úřad pro ochranu osobních údajů. Je však třeba zdůraznit, že pokud je sledování oprávněné a přiměřené, nesouhlas zaměstnance není důvodem pro jeho ukončení. Zaměstnavatel musí být schopen prokázat, že sledování je nezbytné pro ochranu jeho oprávněných zájmů a že tyto zájmy převažují nad právem zaměstnanců na soukromí.

Důležitým aspektem je také pravidelná revize potřebnosti kamerového systému. Zaměstnavatel by měl průběžně vyhodnocovat, zda důvody pro monitoring stále trvají a zda není možné účelu dosáhnout šetrnějším způsobem. Pokud důvody pro sledování pominou, je zaměstnavatel povinen kamerový systém odstranit nebo upravit jeho rozsah.

Při zpracování kamerových záznamů musí zaměstnavatel dodržovat zásady minimalizace údajů a omezení účelu. To znamená, že záznamy mohou být použity pouze k předem stanovenému účelu a nesmí být uchovávány déle, než je nezbytně nutné. Běžná doba uchovávání záznamů se pohybuje v rozmezí několika dnů až týdnů, delší doba musí být řádně odůvodněna.